Rozhovor zverejnený na Denik.cz:
Ze Slovenska se stal nemocný muž Evropy. Země má obrovský rozpočtový deficit, zvyšuje daňové zatížení obyvatel a oproti okolním zemím se propadá. „Česko se Slovensku opět vzdaluje,“ říká ekonom Radovan Ďurana.
Co se to se Slovenskem stalo, že ze země, která Česko dobíhala, za ním dnes opět stále víc zaostává a poslední roky se propadá ve všech možných žebříčcích mezi nejhůře se vyvíjející země Evropské unie?
Nedá se na to odpovědět jednou větou. Důvody jsou na straně institucionální, trhu práce, podnikatelského prostředí, veřejného sektoru i kvality vládnutí.
Před dvaceti lety nám přitom bylo ekonomicky rostoucí Slovensko dáváno za příklad. Čím to bylo?
Transformací Slovenska z konce devadesátých let, která byla motivovaná snahou vstoupit do Evropské unie. To donutilo veřejný sektor zavést nové instituce a omezit kriminalitu.
Jakou kriminalitu myslíte?
V devadesátých letech jsme čelili problémům, jako bylo výpalné v restauracích a podobně. To se podařilo omezit. Došlo k privatizaci bank, privatizaci velké části průmyslu. Stát zprivatizovali energetiku a to v míře jako skoro nikde jinde. Stát tak s výjimkou několika firem žádné státní podniky nemá. K tomu přišel vstup do EU a později i rovná daň.
To se o Slovensku psalo jako o tatranském tygrovi…
Slovensko se tehdy trefilo do celosvětové nálady zahraničních investic. Země se v té době stala pro zahraniční investice atraktivní. Byly tady k dispozici sta tisíce kvalifikovaných pracovních sil, byla tu garance práva, která investice umožnila. Takže do země přišla druhá automobilka, třetí, čtvrtá, které tu využívají logistickou síť a mají tu subdodavatele. Slovensko je největším producentem aut na obyvatele na světě. Přišly sem i jiné firmy ze Západu. Města u Váhu a západ Slovenska jsou místy, kde je minimální nezaměstnanost. Slovensko mělo přitom kolem roku 2000 přes dvanáct procent nezaměstnaných.
Jak je to s nezaměstnaností na Slovensku dnes?
Je kolem pěti šesti procent a pro lidi se těžko hledá práce. Máme tu velmi početnou romskou komunitu a pak také rozsáhlé regiony východního Slovenska, kde pro investice není infrastruktura ani zajímavé prostředí a není tam ani kvalifikovaná síla.
Je i to důvod, že Slovensko zaostává?
To, že nedokážeme zaměstnat tuto skupinu lidí, je jedním z důvodů zaostávání Slovenska. Míra zaměstnanosti na Slovensku je o čtyři procenta nižší než v Česku. Ta čtyři procenta jsou v konečném součtu pro celkový výkon důležitá. Není pak překvapivé, že Slovensko za Českem zaostává.
Jak důležitou roli v tom hraje východní Slovensko?
Východ země je „podužívaný“ a nic se s tím nedělá. A Slováci se nechtějí stěhovat.
Ani do Bratislavy, kde se vydělává nejvíc?
Bratislava je velmi malé město. Vídeň nebo Budapešť obsahují pětinu populace země, Praha má se Středočeským krajem téměř tři miliony obyvatel. Bratislava má jen desetinu obyvatel Slovenska. Přitom v moderní ekonomice městská centra rozhodují o míře růstu ekonomik.
Když vynecháme Česko, v čem se podařilo utéci Polsku, které bylo dlouhé roky chudší než Slovensko?
Polsko odstartovalo k prosperitě až před nějakými patnácti roky. Vedle toho, že je to velká ekonomika se skoro 40 miliony lidí, tak se jim tam problémy podobné Slovensku podařilo odstranit.
Jak z toho na ven?
Slovensko se dnes potřebuje dostat o level výš. Potřebuje k tomu silnou kapitálovou vrstvu, základny výzkumu a vývoje a atraktivní prostředí pro zahraniční investory, kteří by tu dělali byznys vytvářející novou hodnotu. My tady máme velká centra pro IBM, Dell a podobně. Ale ta jsou jen servisní. To nejsou místa, kde by se něco vyvíjelo. I v porovnání s Českem tu máme slabou akademickou kapacitu. Pětina nejlepších studentů odchází studovat do zahraničí, z toho polovina do Česka. A kvůli tomu se tu nezlepšují ani slovenské vysoké školy.
Celý rozhovor najdete v podcastu Evropa pro Čechy na webu Deník.cz.
